Aktivita 1204A01

Aktivita 1204A01
Analýza legislativní situace ve vztahu k cílům ochrany a péče o památkové zóny s ohledem na specifickou problematiku KPZ
(1. 7. 2012-31. 12. 2012)

Řešitelé: K. Kuča, I. Vorel

Výtah z analytického materiálu představuje některé legislativní podklady, které vytvářejí rámec pro přípravu analytických postupů a tvorbu standardů analýz.

Památková zóna a „plány ochrany“ v pojetí zákona č. 20/1987 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 66/1988 Sb.

Problematika péče o památkové zóny byla v základních obrysech stanovena v zákoně č. 20/1987 Sb. o  státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) a zejména ve vyhlášce č. 66/1988 Sb. kterou se provádí zákon ČNR č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Památková zóna je definována v § 6 zákona.  V § 2, odst. (1) vyhlášky, vztahující se k § 6 zákona, jsou stanoveny požadavky pro prohlášení památkové zóny dle zákona. V odst. (2) je zdůrazněna návaznost památkové ochrany na nástroje územního plánování – na územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentaci. Toto ustanovení, požadující pořízení ÚPD, její doplnění nebo změnu s ohledem na zájmy státní památkové péče je pro metodické úvahy o péči o památkové zóny důležité v tom, že jednoznačně ukazuje nutnost promítnutí zájmů památkové péče do nástrojů územního plánování a tím i zakotvení památkových hledisek do územně plánovací činnosti. Tím se nepřímo předchází konfliktům s rozvojovými záměry na území památkové zóny a prostřednictvím územně plánovacích procesů (aktualizace ÚPP a ÚPD, pořízení ÚPn nebo jeho změny, vymezení zastavěného území dle § 59 a 60 stavebního zákona, vydávání územních rozhodnutí dle § 76 a dalších nebo územního souhlasu dle § 94 a dalších nebo vydávání územních opatření o stavební uzávěře a asanaci území dle § 97 a dalších stavebního zákona). Jak zákon č. 20/1987, tak vyhláška č. 66/1988 Sb. podrobněji neupravují způsob ochrany památkových hodnot v památkové zóně. Tyto právní předpisy rovněž nerozlišují mezi specifickým předmětem ochrany památkových hodnot v městské a vesnické památkové zóně na jedné straně a v krajinné památkové zóně na straně druhé.

 

Pojetí „Plánu ochrany památkových rezervací a zón“ dle Vyhl. č. 420/2008 a dle novely zákona o státní památkové péči č. 307/2008 Sb.

Podrobnější nástroje ochrany památkových hodnot jsou v současné době zakotveny ve Vyhl. č. 420/2008 kterou se stanoví náležitosti a obsah plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón.  V §1 této vyhlášky jsou uvedeny obsahové i formální náležitosti plánu ochrany – jeho textová a grafická část a odůvodnění :  
 
(1) Plán ochrany obsahuje textovou a grafickou část.

(2) Textová část plánu ochrany obsahuje
a) výčet nemovitostí, které jsou kulturní památkou nebo národní kulturní památkou a nacházejí se v památkové rezervaci nebo památkové zóně, popsaný identifikačními údaji podle katastru nemovitostí,
b) výčet nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkové rezervaci nebo památkové zóně, nebo výčet druhů prací na nich, u nichž je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona, popsaný identifikačními údaji podle katastru nemovitostí,
c) stanovení způsobu zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace nebo památkové zóny z hlediska státní památkové péče,
d) dobu závaznosti plánu ochrany,
e) odůvodnění plánu ochrany.

(3) Grafická část plánu ochrany obsahuje
a) výkres, ve kterém jsou vyznačeny nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, historicky významné stavby a jejich soubory, architektonicky cenné stavby a jejich soubory a významné stavební dominanty nacházející se v památkové rezervaci nebo památkové zóně,
b) výkres s označením nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkové rezervaci nebo památkové zóně, u nichž je zcela nebo zčásti vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona, s vyznačením rozsahu osvobození od této povinnosti,
c) výkres, ve kterém je vyznačen způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace nebo památkové zóny z hlediska státní památkové péče.

(4) Výkresy podle odstavce 3 se zpracovávají zpravidla v měřítku 1 : 1 000 nebo 1 : 2 000.

(5) V plánu ochrany se vždy uvede, zda se vztahuje na území celé památkové rezervace nebo památkové zóny nebo pouze na jeho část; hranici řešené části památkové rezervace nebo památkové zóny tvoří čára vedená po hranici parcel. Tato hranice se uvede v textové části plánu ochrany a vyznačí se v grafické části plánu ochrany.

(6) Odůvodnění plánu ochrany obsahuje
a) obecný popis kulturních hodnot památkové rezervace nebo památkové zóny,
b) podrobný popis kulturních hodnot památkové rezervace nebo památkové zóny podle ucelených souborů staveb nebo jednotlivých staveb, ploch a veřejných prostranství,
c) důvody vyloučení povinnosti podle § 14 odst. 2 zákona.

Metodické otázky musí však korespondovat s Vyhl. č. 420/2008 Sb. a s jejím rozpracováním v metodice „Plány ochrany památkových rezervací památkových zón (Kuča, Kratochvílová, Kučová, NPÚ, 2012), která uvádí požadavky vyhlášky 420/2008 Sb. do souvislosti s novelou památkového zákona, který přináší omezení pro ochranná pásma. Důležitá pro daný úkol je novela památkového zákona  (zákon č. 307/2008 Sb.), který zakotvuje v §6a plány ochrany PR a PZ: Krajský úřad může po projednání s ministerstvem kultury, orgánem územního plánování a příslušnou obcí jako dotčenými orgány vydat opatření obecné povahy o ochraně památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich částí (dále jen „plán ochrany“), ve kterém se stanoví způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace a památkové zóny z hlediska státní památkové péče, a ve kterém lze určit, u jakých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně výsadby a kácení dřevin na veřejných prostranstvích (dále jen „úprava dřevin“), je vyloučena povinnost vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2.

Krajina České republiky se vyznačuje hodnotami kulturní krajiny a dochovaností historických krajinářských úprav.  Dochovanost ucelených areálů a fragmentů historické kulturní krajiny v České republice je značná a vyžaduje potřebnou a systematickou péči. Týká se samozřejmě především území, podléhajícím ochraně dle zákona – památkovým zónám a především krajinným památkovým zónám. Některé obecné metodické přístupy – zejména identifikace a klasifikace znaků a stop historické kulturní krajiny – mohou složit obecně pro kulturní krajinu, rozkládající se mimo památkově chráněná území. Mohou sloužit pro obecnou ochranu památkových hodnot území a jako podklad pro nástroje územního plánování (Územně analytické podklady) a nástroje ochrany přírody a krajiny (preventivní hodnocení území kraje a ORP z hlediska krajinného rázu, koncepce ochrany přírody a krajiny krajů).  

Není zatím metodicky dořešen způsob identifikace klíčových znaků a hodnot krajinné památkové zóny, způsob klasifikace nemovitostí  a způsob zabezpečení kulturních hodnot krajinné památkové zóny. Jedná se o:

  • způsob vymezení architektonických a krajinářských dominant, které spoluurčují památkový význam krajinné památkové zóny (KPZ) z hlediska dochovanosti stop kultivace, přetváření a záměrné kompozice krajiny, z hlediska cennosti obrazu krajiny a dochovanosti historických vedut sídel a krajiny v KPZ;
  • způsob klasifikace jednotlivých nemovitostí z hlediska jejich památkové hodnoty a z hlediska významu pro památkové hodnoty celého území a u objektů, které nejsou nemovitými památkami provedení výčtu druhů prací, u nichž je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona;
  • způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace nebo památkové zóny z hlediska státní památkové péče.