Aktivita 1203A04
Dokumentace, rámcová interpretace vývoje správního uspořádání
(1. 7. 2012 – 31. 12. 2012)

Řešitelé: M. Šantrůčková, L. Bendíková

Popis aktivity: Zasazení modelových území do správních celků v jednotlivých obdobích.

Výsledky:

Vývoj správního uspořádání v českých zemích a postavení jednotlivých KPZ v jeho rámci
Před rokem 1848 byla správa vykonávána jednak krajskými úřady, které spadaly do kompetence jednotlivých zemí. Na nižší úrovni byla správními jednotkami jednotlivá panství (vrchnosti), případně královská města. Dne 23. 1. 1751 byl vydán reskript Marie Terezie, jímž byla reformována krajská správa. Cílem reformy bylo byrokratizovat krajskou správu, která byla do té doby doménou stavovské representace. Krajští úředníci měli být profesionálními byrokraty, ale tento záměr se zdařil jen zčásti. Nově zřízené kraje měly být přibližně stejně velké; v Čechách jich bylo 16, na Moravě 6.

Zároveň v této době, až do roku 1848, byla pro běžný život zásadní patrimoniální správa t.j. rozdělení podle jednotlivých panství. Vrchnost měla správní i soudní pravomoci nad územím. Příslušnost obcí k jednotlivým panstvím udává Palacký 1848 (tato kniha ovšem popisuje jen uspořádání v Království českém, nikoliv v Markrabství moravském, pro moravské KPZ ji tudíž nelze využít). Pro KPZ je následující:

KPZ Čimelicko – Rakovicko – alodiální panství Čimelice (obce Čimelice, Rakovice), panství Varvařov (obce Nevězice, Smetanova Lhota), fideikomisní panství Orlík (obec Králova Lhota)
KPZ Chudenicko – majorátní panství Chudenice (obce Chudenice, Kaničky, Poleň, Chocomyšl, Koloveč)
KPZ Libějovicko – Lomecko – alodiální panství Libějovice (obce Libějovice, Malovice, Chelčice, Truskovice), královské město Vodňany (obec Vodňany)
KPZ Novohradsko – fideikomisní panství Nové Hrady (obce Nové Hrady, Žár, Horní Stropnice, Petříkov)
KPZ Orlicko – fideikomisní panství Orlík (obce Orlík, Kožlí, Lety)
KPZ Osovsko – panství Osov (obce Lážovice, Vižina, Nesvačily, Podbrdy, Všeradice – statek)
KPZ Plasko – alodiální panství Plasy (obec Plasy)
KPZ Římovsko – statek Římov (obec Římov)
KPZ Slatiňansko – Slavicko – alodiální panství Nasavrky (obce Slatiňany, Svídnice, Křižanovice, České Lhotice, Liboměřice, Hodonín, Nasavrky, Lukavice, Rabštejnská Lhota, Licibořice), královské a věnné město Chrudim (obec Chrudim)
KPZ Území bojišť u Přestanova, Chlumce a Varvařova 1813 – město Krupka (obec Krupka), panství Chlumec (obce Chlumec, Přestanov, Telnice)
KPZ Území bojiště u Hradce Králové 1866 – královské a věnné město Hradec Králové (obce Hradec Králové, Všestary), alodiální statek Přím (obec Dolní Přím), alodiální panství Sadová (obce Sadová, Sovětice, Třesovice, Mokrovousy, Dohalice), panství Smiřice a Hoříněves (obce Máslojedy, Sendražice, Hoříněves, Benátky, Světlí, Čistěves, Račice), alodiální panství Cerekvice a Třebovětice (obec Hněvčeves), statek Libčany (obec Střezetice), alodiální statky Neděliště a Chlum (obec Neděliště), fideikomisní statek Stěžery (obec Stěžery)
KPZ Valečsko – panství Valeč (obec Valeč), panství Libkovice (Vrbice), panství Kysibel – dnes se obec jmenuje Stružná (obec Hradiště), panství Chyše, statek Lubenec (obec Lubenec), panství Petrohrad (obec Vroutek)
KPZ Zahrádecko – fideikomisní panství Nový zámek a Lipá (obce Zahrádky – Nový zámek, Holany, Jestřebí), fideikomisní panství Stvolínky (obec Stvolínky)
KPZ Žehušicko – majorátní panství Žehušice (obce Žehušice, Chotusice, Rohozec, Vlačice), panství Nové Dvory (obce Nové Dvory, Svatý Mikuláš, Církvice)

Zásadní reformy nejen státní správy nastaly po roce 1848. Současně s tím, jak bylo zrušeno poddanství, byla zrušena i panství jako správní jednotky (transformovala se na hospodářské celky velkostatků) a správa přešla zcela do rukou státu. Nový systém územní správy vstoupil v platnost k 1. lednu 1850. Základní jednotkou veřejné správy se staly politické okresy, které byly vytvořeny tak, aby byly přibližně stejně velké a lidnaté. V Čechách jich bylo 79, na Moravě 25, ve Slezsku 8. Vyšší správní jednotkou byly opět kraje (7 v Čechách, 2 na Moravě, 1 ve Slezsku).

Nový systém se postupně formoval a ustaloval, takže v roce 1855 došlo k reformě, jíž byl počet okresních úřadů zvýšen na 208 v Čechách, 76 na Moravě a 22 ve Slezsku. Zvýšen byl i počet krajů, jichž bylo zřízeno v Čechách 13, na Moravě 6 a ve Slezsku 1. Kraje se však ukázaly jako nadbytečný článek mezi zemskou representací a okresy a proto byly počátkem 60. let 19. století fakticky zrušeny (úřednictvo krajských úřadů nebylo doplňována).

Další reforma státní správy nastala zákonem z 19. května 1868, který reagoval na rakousko – uherské vyrovnání. Uvedený zákon platil pro Předlitavsko až do zániku Rakouska – Uherska a na jeho základě vzniklou správní organisaci v podstatě převzala i Československá republika. Základním článkem správy se staly okresy. Jako základ byla vzata okresní organisace z let 1850 – 1855, ale některé velké okresy byly rozděleny, takže jich nakonec bylo zřízeno 89 v Čechách, 30 na Moravě a 7 ve Slezsku (postupem času se i některé tyto okresy dělily, takže jich přibývalo). Tyto tzv. politické okresy se většinou dělily na několik okresů soudních, jež byly vyčleněny podle působnosti nejnižší soudní instance.

Po roce 1918 byla v Českých zemích v podstatě přejata správní organisace území, jak fungovala za Rakouska – Uherska. Přetrvaly politické a soudní okrasy jakožto základní správní a soudní jednotky. Jejich počet se o něco zvýšil zákonem č. 125/1927 Sb., který vstoupil v platnost k 1. 1. 1928. Politických okresů bylo v Čechách 103 a v zemi Moravskoslezské 45. Již v roce 1920 byl přijat zákon o župním zřízení, který by inspirován situací na Slovensku, respektive systémem správního uspořádání v bývalém Uherském království. V Českých zemích však župní zřízení po celou dobu trvání první republiky nevstoupilo v platnost.

V září 1938 bylo po mnichovské dohodě odtrženo pohraničí Českých zemí a připojeno k Německu. Dne 15. března 1939 pak nacistické Německo okupovalo zbytek Českých zemí, když se den před tím osamostatnilo Slovensko. Byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, který přetrval až do konce druhé světové války v květnu 1945.

Po obnovení Československa v květnu 1945 byla postupně obnovována i státní správa, která byla budována na základě myšlenky tzv. národních výborů (místní, okresní, krajský). Okresy byly obnoveny v podstatě v rozsahu prvorepublikových politických okresů. Zákonem č. 280/1948 Sb. byly zřízeny kraje, kterých bylo 13 v Českých zemích. V souvislosti se zřízením krajů došlo k určité reorganisaci okresů, takže jich k 1. 1. 1949 bylo 35 zřízeno a 11 zrušeno, takže jich v Českých zemích bylo celkem 187. Nově zřízené kraje ani okresy nerespektovaly zemské hranice, čímž zaniklo staleté zemské členění.

Další reforma státní správy následovala v roce 1960 (zákon č. 36/1960 Sb.), jejíž podstatou bylo vytvoření větších krajů i okresů. Nově se tedy České země dělily na 7 krajů a 76 okresů.

Další reformy státní správy a samosprávy nastaly po roce 1989. Kraje byly zrušeny. Naopak přetrvaly okresy, jejichž počet se zvýšil o jeden, na 77. Tyto změny proběhly v roce 1990. V rámci těchto okresů byly jednotlivé KPZ vyhlašovány a tyto okresy jsou stále často uvedeny v různých (starších) evidenčních dokumentech.

V průběhu 90. let 20. stol. probíhaly vzrušené diskuse o novém správním a samosprávním uspořádání České republiky (vznik státu k 1. 1. 1993). Ty vyústily v zákon č. 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územních samosprávných celků (krajů). Kraje byly uvedeny v život k roku 2000. Zároveň zanikly okresy a jejich funkce převzaly obce s rozšířenou působností (ORP), kterých je v současné době 210. Nové kraje jsou podobné krajům z let 1949 – 1960, stejně tak ORP se blíží „malým“ okresům z tohoto období. Zemské hranice opět nebyly respektovány.

Krajinné památkové zóny ve správním členění – přehled